Prof. Šteiner je profesně svázán s ústavem patologie v Hradci Králové. Již jako student 4. ročníku zdejší lékařské fakulty, ovlivněn svými učiteli patologie prof. Vladimírem Vortelem a prof. Antonínem Fingerlandem, zde působil jako demonstrátor a po promoci v r. 1964 pak nastoupil jako sekundář. Od samého počátku se věnoval převážně patologii srdce a cév. V r. 1968 získal dlouhodobé stipendium WHO pro studium kardiomyopatií na lékařské fakultě v Kampale (Uganda). Po návratu do vlasti se v ústavu zapojil jako asistent do výuky praktik.

Období tzv. normalizace v 70. letech probíhalo na hradecké lékařské fakultě dosti dramaticky – vyhazovy z práce, zákazy vyučovat, ideologická školení…, proto v r. 1976 odešel na primariát patologie nemocnice v Pardubicích. Tam byla v té době atmosféra značně přívětivější. Od listopadu 1989 pracoval jako konzultant – patolog v Kuvajtu, odkud se však již v srpnu následujícího roku, po invazi iráckých vojsk, za dramatických okolností vrátil domů, a to na svůj „mateřský“ ústav patologie v Hradci Králové, jehož se stal přednostou (od r. 1992 se ústav jmenuje po svém zakladateli Fingerlandův ústav patologie). Ústav vedl do roku 2006.

Od r. 1991 pak začala jeho akademická dráha – 1991 docent, 1996 profesor, a na lékařské fakultě postupně proděkan pro rozvoj – děkan – proděkan pro zahraniční styky, celkem po dobu 20 let.

V posledních letech, v důchodovém věku, pracuje dále na ústavu na částečný úvazek, hlavně ve své oblíbené kardiovaskulární patologii a (také oblíbené) výuce mediků.

Je autorem více než 250 odborných publikací, z nichž je přes 50 v zahraniční literatuře. Kromě toho je spoluautorem předchozích celostátních učebnic – Speciální patologie (2007) a Obecná patologie (2011) a také monografií Historie české patologie (2015) a Pitva – historie poznávání lidského těla (2017). Své celoživotní profesní poznatky shrnul v monografii Kardiopatologie pro patology i kardiology (2010). V letech 2000 – 2010 byl vedoucím redaktorem časopisu Česko-slovenská patologie a v období 2007 – 2009 členem Advisory Council Evropské společnosti patologů. Je čestným členem České společnosti patologů ČLS JEP a České kardiologické společnosti.

DOTAZNÍK – RYCHLÉ OTÁZKY

Z celkem dvaceti rychlých otázek, které prof. Zámečník klade všem spoluautorům, odpovídám jen na tyto:

Oblíbený orgán: srdce – „Heart is a noble organ.“ (W. Shakespeare)
Oblíbený nádor: nemám nádory rád
Oblíbené histologické barvení: elastika – Van Gieson
Oblíbené zvíře: náš pes – foxteriér Žeryk
Oblíbený sport – pasivně: fotbal (od mládí fandím Slávii), hokej (fandím Hradci Králové) a ragby (sport pro opravdové muže)
Oblíbené alkoholické nápoje: skotská whisky a svijanské pivo

ZÁVĚREM

Závěrem bych chtěl říci: během své téměř šedesátileté profesní praxe jsem byl svědkem zásadní změny charakteru našeho oboru. Zatímco zpočátku ještě doznívala doba převahy nekropsie, kdy naprostou většinou objemu práce tvořily pitvy a s nimi spojená vyšetření (můj šéf prof. Fingerland trval na stoprocentní propitvanosti nemocničních úmrtí), později postupně nabývaly významu biopsie a cytologie, a posléze dnes tvoří na našem ústavu pitvy jen zhruba 10 % objemu veškeré činnosti, zatímco naprostá většina práce je pro živé pacienty – biopsie, cytologie, imunohistochemie, genetika, elektronová mikroskopie a další metody. Patologie se dnes stala převážně laboratorním oborem.

Bohužel, ve veřejnosti (někdy i medicínské) přetrvávají dvě pověry: jednak, že patologie = pitvání mrtvol, jednak že na tento obor chodí ti nejhorší doktoři, často za trest. První z těchto pověr jsem snad vyvrátil v předchozím odstavci; tak například klinik (chirurg, onkolog…) nebude léčit svého pacienta, pokud od patologů nedostane podrobnou diagnózu jeho choroby, např. nádoru. Pacient ale většinou neví, že konečnou diagnózu jeho nemoci udělal patolog a jeho klinik mu to, bohužel, většinou nesdělí. Patolog je i nezbytným členem multidisciplinárních týmů, které rozhodují o způsobu léčby pacienta. A pokud jde o druhou pověru – alespoň z královéhradecké zkušenosti mohu říci, že v posledních letech na náš ústav přicházejí ti nejlepší absolventi; které medicínské pracoviště (nejen patologie) v České republice se může chlubit tím co my, a sice, že má ve svých řadách čtyři lékaře, nositele celostátní Hlávkovy ceny, která se uděluje nejlepším absolventům?!

Chci věřit, že vaši učitelé patologie i nová učebnice vás přesvědčí o skutečném charakteru patologie a že se stanete „apoštoly“ našeho oboru.