Absolvoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, od promoce dosud pracuje v Ústavu patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze. Postgraduální doktorské studium biomedicíny absolvoval v oboru Neurovědy a dizertační práci (Ph.D.) obhájil v roce 2004. V roce 2006 byl jmenován docentem Univerzity Karlovy pro obor patologie a v roce 2014 jejím profesorem. Odborně se profiluje hlavně v neuropatologii (nádory a pseudotumory nervového systému, problematika farmakorezistentní epilepsie) a pak diagnostikou a výzkumem neuromuskulárních chorob. Je školitelem doktorského studijního programu v biomedicíně v oborech Neurovědy a Experimentální chirurgie.
Publikoval více než 130 primárních odborných publikací (100+ článků v zahraničních časopisech s impakt faktorem), je spoluautorem mezinárodní učebnice Neuropathology vydané v Cambridge University Press a také autorem několika kapitol v českých i zahraničních monografiích.
Od roku 2010 je šéfredaktorem časopisu Česko-slovenská patologie, je členem redakční rady mezinárodního časopisu Molecular Medicine Reports a časopisu Česká revmatologie. Opakovaně stážoval v zahraničí (Stanford University, California, USA; Baylor College of Medicine – Houston, Texas, USA; Universität Freiburg, Německo). Je nositelem několika národních i zahraničních ocenění za vědeckou a pedagogickou práci, mimo jiné ocenění Česká hlava z roku 2004.
OSOBNÍ KOMENTÁŘ K UČEBNICI
Myslel jsem si, že mé zkušenosti s publikační činností jsou poměrně značné. Tedy až do doby, než jsme se rozhodli připravit novou učebnici patologie pro studenty medicíny. Role editora velké pregraduální učebnice byla jednoznačně nejnáročnější disciplínou, které jsem se dosud zhostil.
Proces vzniku i tříletá příprava učebnice byly velmi živým organismem. S naprostou většinou autorů jsme zdárně pracovali v předem vymezeném časovém koridoru, některé ale bylo třeba přesvědčovat a povzbuzovat, jiné zase krotit. Jsem nakonec rád, že sázka na spíše mladší (ale i přesto už zkušené) autory, byla dobrým rozhodnutím. Několik autorů, které jsem o spolupráci požádal, bohužel nakonec své texty z mnoha různých (většinou pochopitelných) důvodů nedodalo, a tak bylo třeba improvizovat. Kapitoly bylo nutné buď přeobsadit, nebo jsem se musel autorsky zhostit nejen těch kapitol, které jsem psát chtěl (nebo těch, které nikdo jiný psát nechtěl), ale nakonec i těch, které nebyly dodány.
Práce s autory na detailech jednotlivých kapitol měla v lecčems až intimní charakter, rukopisy jsme pilovali dlouho a pečlivě, komunikace probíhala často v nočních hodinách, občas byla i vypjatá, a tak přátelství, které mě s většinou autorů dlouhou dobu pojí, získalo další nové rozměry.
Ale asi největší radost mám z toho, že se podařilo pro učebnici postupně vystavět produkční tým z mladých nadšených kolegů, kteří, ač tedy nejsou přímo autory kapitol, mají na vzniku učebnice lví podíl, a tedy jejími autory v širším slova smyslu určitě jsou. Kromě pracovníků nakladatelství LD Prager Publishing (Dana Brzobohatá a Jan Kunz) to jsou zejména mladí kolegové, kteří nezjištně pracovali (ač povětšinou lékaři) jako malíři, korektoři, redaktoři, webmasteři a v dalších funkcích, aby vše běželo, tak jak má (Jan Balko, Miroslav Koblížek, Jiří Lorenc, Jaromír Háček), či přátelé umělci, kteří dodali naší práci vizuální podobu (Petr Bosák, Alžběta Říhova a Stanislav Zámečník).
Nebylo snadné pro učebnici nastavit optimální hladinu toho, jakým způsobem informace podávat – každý student má totiž od učebnice jiná očekávání. Existují minimalisté vyžadující spíš jednoduchou strohou informaci, nejlépe ve výčtu; existují ale i maximalisté, kteří chtějí informaci obšírně vysvětlit a zařadit ji do širokého kontextu. Já sám patřím spíše k druhé skupině; ale i tak jsme se snažili texty udržet spíše koncizní, zároveň však dostatečně vysvětlující (nikoli však „ukecané“). Snažili jsme se tedy o určitý kompromis.
Při editorské práci na učebnici jsem mnohokrát vzpomněl na naše předchůdce – zejména na profesory Šikla či Bednáře, kteří podobnou práci (tedy přípravu základní učebnice našeho oboru) dělali před desítkami let, tedy v dobách, kdy se o počítačích a internetu ani nesnilo… Nechápu, jak mohli své učebnice, které byly ve své době převratnými počiny, dát dohromady, a hluboce před nimi smekám. Profesora Šikla jsem nezažil, ale s profesorem Bednářem jsem přeci jen měl jedno (jediné) osobní setkání. Jako student jsem na Hlavově ústavu (kde v době mých studií sídlil i ústav patologie 2. LF UK) nastoupil do výtahu, kde stál postarší muž, který mě z výtahu briskně a velmi energicky vykázal s tím, že studenti mají schody zdolávat pěšky a výtah je jen pro zaměstnance. Byl to profesor Bednář 🙂
CO DĚLÁ, KDYŽ NEDĚLÁ
Dominantní zábavou je cestování (zejména letadlem kamkoli, a to pro zálibu ve všem týkajícím se leteckého průmyslu), a pak hlavně výtvarné umění a opera (bohužel jen jako pasivní pozorovatel a obdivovatel). Pak také péče o domácí faunu (pejsek Jonáš – čivava … vzhledem k počtu hodin strávených se mnou u notebooku je vlastně spolueditorem).
OSOBNÍ KRÉDO/MOTTO
Nesmíme se nechat zmást důkazy! (Sigmund Freud)
&
Kdo chce stavět vysoké věže, musí se dlouho věnovat základům.
VZKAZ AKTUÁLNÍM STUDENTŮM PATOLOGIE
Pochopení podstaty lidských chorob vám usnadní práci v klinické medicíně (jakkoli vám to nyní tak připadat nemusí). Proto nelitujte času na studium patologie. Vrátí se vám to! … věřte starším kamarádům! 🙂
Když jsem já coby student studoval patologii (v té době jsem měl možnost studovat z excelentní Robbinsovy učebnice Basic Pathology), nechápal jsem, proč tam řeší například věci jako mutace genu BRAF u nádorů (tehdy pro mě spíše sci-fi). Dnes vím, že je to proto, že patologie (stejně jako většina diagnostických a teoretických oborů) je vždy několik kroků před rutinní klinickou aplikací. Nyní aktivační mutace genu BRAF vyšetřujeme v melanomech nebo u mozkových nádorů dětí skoro denně, a to proto, že se dají léčebně blokovat! … Tak proto to tam tehdy bylo 🙂 … Zdánlivě akademické informace v učebnici, které dnes ještě nemají přímý praktický klinický dopad, vám ukazují cestu, po které budete (možná až za několik let) v běžné medicíně denně šlapat.
A studujte pomalu, průběžně a po menších částech, abyste si studium užili (život je příliš krátký, než abychom cokoli dělali bez potěšení). Učebnici lze jistě za tři týdny přečíst, patologii se však za tři týdny naučit nelze.
PROČ SE VĚNOVAT PATOLOGII PROFESNĚ
Patologie je obor zahrnující v sobě klinickou medicínu i teoretické aspekty biologie chorob. Je ideální zejména pro toho, koho baví hledat odpovědi na nezodpovězené otázky. Patologie má dostatek nástrojů, jak hledat (i nacházet) odpovědi. Jako patolog totiž vidíte hlouběji (a to nejen díky mikroskopu).
DOTAZNÍK – RYCHLÉ OTÁZKY
Oblíbená buňka: svalové vlákno
Oblíbený orgán: thymus (včas zmizí)
Oblíbený nádor: ependymom (čistě vizuálně, a nikoli ty RELA-fúze pozitivní, které mají špatnou prognózu)
Oblíbený gen: IDH1 (izocitrát dehydrogenáza-1)
Oblíbená translokace: KIAA1549-BRAF
Oblíbené histologické barvení: elastika + van Gieson (impresionistická podívaná)
Ranní ptáče nebo noční sova? Jednoznačně noční sova (ale násilně přeučovaná na ptáče, které se z toho dosud nevzpamatovalo).
Oblíbený film: Někdo to rád horké
Oblíbená kniha: Malý princ
Oblíbený seriál: Keeping up appearances, Letecké katastrofy
Oblíbený hudební žánr: klasická opera
Oblíbené jídlo: vídeňská roštěná
Oblíbené zvíře: Jonáš (pes, čivava – kluk)
Oblíbený sport – aktivně: plavání
Oblíbený sport – pasivně: minimálně, když už, tak skoky do vody, krasobruslení
Oblíbená barva: červeň (pokud možno konžská)
Oblíbené roční období: léto
Oblíbený školní předmět (mimo LF): chemie
Oblíbený nealkoholický nápoj: perlivá voda
Oblíbený alkoholický nápoj: bílé víno a portské, Singapore Sling