V současné době (březen 2021) student 4. ročníku 2. lékařské fakulty UK, kde už v rámci pandemie covidu-19 stihl vystřídat zaměstnání ošetřovatele, laboranta a účinkujícího v online pořadu známém jako Kouzelná patologická školka. V budoucnu by se chtěl zabývat psychiatrií a výzkumem v ní. Má za sebou stáž v laboratoři věnující se hematoencefalické bariéře v německém Würzburgu.

OSOBNÍ KOMENTÁŘ K UČEBNICI

Celé mé angažmá s učebnicí, kterou máte tu čest držet v ruce, začalo velmi příhodně na jejím křtu. Při podepisování jsem si profesoru Zámečníkovi bez jakkoli zlého úmyslu posteskl, že kapitolu, ve které se zrovna nacházím, zvládám číst zoufale pomalu. Podíval se na mě pohledem, který jsem úplně nedokázal rozluštit, a k podpisu připsal přání, ať zrychlím. Když jsem později hrdě svíraje svůj unikátní výtisk odcházel, neměl jsem tušení, že se mi podařilo profesorovi zkazit večer, vzhledem k tomu, že autorem dané kapitoly byl on a můj komentář nevyzněl zdaleka tak lichotivě, jak jsem si myslel. Měl jsem tedy velké štěstí, že když jsem později v tom roce zavítal na ústav jako laborant pomáhající během první vlny koronavirové pandemie, měl jsem obličej zakrytý rouškou a profesor mě nepoznal dostatečně rychle na to, aby mě z ústavu okamžitě vykázal. Zvláštním řetězcem událostí zahrnujícím plyšová zvířata, ruku v sádře, Edwina Klebse, napínání limitů požární bezpečnosti, hudební výchovu a malířské mistrovství s lihovou fixou, se mi nakonec dostalo obrovské pocty recenzování učebnice pro potřeby dalších vydání. Doufám tedy, že se mi podaří svou maličkostí přispět k tomu, aby studenti, co přijdou po mně, měli z učení se patologie ještě větší radost, než jsem měl já – a to bez špetky ironie. Tahle kniha je totiž podle mého skromného názoru skutečně jedna z nejlepších učebnic, které kdy byly na českém trhu k dostání (a to i ve formě bez mých zásahů!).

VZKAZ AKTUÁLNÍM STUDENTŮM PATOLOGIE

V době, ve které studujeme, se pojetí výuky patologie posouvá od prostého seznamu obrazů patologických procesů v mikroskopu ke komplexní nauce o fungování lidských chorob (a ano, i o tom, jak některé z nich vypadají v mikroskopu). Můj vzkaz je takový, abyste na tuhle vlnu naskočili a snažili se na choroby dívat jako na logické děje, které spolu v kontextu celého těla často souvisí a navazují na sebe. Učebnice pro to poskytne příležitosti všude, kde to je možné – třeba v kapitole o metabolických onemocněních, která se sice opravdu čte pomalu (jak jsem nešťastně informoval jejího autora), ale zároveň vám po jejím přečtení nebude vůbec připadat divné, proč by u pacienta, který krvácí, má obrovská játra a bolí ho kosti, nemusel být špatný nápad vyšetřit enzym, který štípe glukózové zbytky z cerebrosidu, a že se po jeho léčebné substituci všechny tyhle věci najednou spraví (Gaucherova choroba, mimochodem).

DOTAZNÍK – RYCHLÉ OTÁZKY

Oblíbená buňka: neuron
Oblíbený orgán: mozek
Oblíbený nádor: Vaňkův tumor
Oblíbený gen: SHH
Oblíbená translokace: t(8;14)(q24;q32)
Oblíbené histologické barvení: H&E
Ranní ptáče nebo noční sova? Ranní ptáče
Oblíbený film: Interstellar
Oblíbený seriál: Bojack Horseman, Breaking Bad
Oblíbený hudební žánr: od lo-fi hip hopu až po klasiku
Oblíbené jídlo: dančí steak s šípkovou omáčkou
Oblíbené zvíře: liška
Oblíbený sport – aktivně: běh, badminton
Oblíbený sport – pasivně: žádný
Oblíbené roční období: podzim
Oblíbený školní předmět (mimo LF): dějepis
Oblíbený nealkoholický nápoj: čaj, káva
Oblíbený alkoholický nápoj: gin, whisky

KOMENTÁŘ EDITORA K MICHALU BENEŠOVI

Student Michal Beneš přistál shodou náhod do naší laboratoře coby pomocník/dobrovolník v době „největšího temna“ prvního covidového lockdownu v březnu 2020 (zpětně viděno z března roku 2021 byly tehdy naše představy o skutečném potenciálu temnosti pandemické situace velmi naivní). Část našeho personálu jsme tehdy museli poskytnout jiným laboratořím ve FN Motol pro testování na onemocnění covid-19, a tak jsme potřebovali pomoct s běžným diagnostickým provozem. Šikovný a inteligentní kluk, říkal jsem si po prvních kontaktech s Michalem. Moji nabídku, že „když bude chtít něco vysvětlit, stačí říct“, často využíval a naše rozhovory na odborná témata se mi do té míry líbily, že mě napadlo, že by z jejich poslechu mohli mít užitek i Michalovi spolužáci, toho času izolováni v online prostoru. Navrhl jsem mu tedy, že bychom mohli udělat takový online diskusní seminář pro ostatní studenty. Jeho prvotní reakci – „no, to spíš ne…“ (jakkoli Michal tvrdí, že to tak nebylo), jsem nakonec přebil silou autority, a tak onen pořad nakonec vznikl. Diskuze nad konkrétními případy z naší diagnostické každodennosti se postupně v dalších dílech přeformátovaly na občas nekorektní edukační kabaret, který jsme pojmenovali Kouzelná patologická školka s Michalem. Kromě patologického vzdělávání se do konceptu pořadu postupně včlenily hrané scénky s dadaistickými i surreálními prvky, hudba (měli jsme dokonce několik vlastních znělek) a hlavně výtvarné umění v mnoha svých podobách. Nakonec nám jedenáct hodinových dílů kabaretu vysílaného v reálném čase, do kterého se postupně zapojila řada kolegů z našeho ústavu i klinických hostů, vlastně umožnilo přečkat jarní vlnu pandemie bez větších ztrát na duševním zdraví, neboť nás to prostě velmi bavilo (a tedy snad i diváky). Michalovy odborné výkony vzbuzovaly obdiv kolegů a můj respekt, neboť chodil do živého vysílání, kde byl mnou „týrán“ před zraky celého svého ročníku, pro zachování autentičnosti zcela bez povědomí o tom, co se tam během vysílání vlastně bude dít (ale to jsem tedy často nevěděl ani já…).

Během tří měsíců spolupráce na Kouzelné patologické školce jsem si všiml, že Michal vnímá naši učebnici nejen jako zdroj informací, ale že je schopný hlubší analýzy textů v učebnici i z pohledu didaktického či stylistického, a tak jsem projevil zájem o jeho detailní poznámky a připomínky. Když Michal zjistil, že sice štěkám, ale prakticky vůbec nekoušu, začal s nekompromisní (ale pravda většinou konstruktivní) systematickou kritikou našeho díla. Pro mě to byly extrémně cenné informace od někoho, kdo naší knihou po několik měsíců žil. Nyní to jsou už desítky hodin, které jsme strávili diskuzemi nad jednotlivými texty učebnice, a pokud bude druhé vydání našeho díla zase o kus lepší, bude to hlavně díky Michalovu přispění.

To, že je zrovna Michal Beneš tím studentem, který mi kdysi pokazil entusiastický dojem ze slavnostního křtu nové učebnice, jsem zjistil prostě pozdě … 🙂

Josef Zámečník