Současná česká výtvarná umělkyně (narozena roku 1981). Vystudovala ateliér malby (v ateliéru Stanislava Diviše, poté Jiřího Černického) na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. V roce 2009 absolvovala výzkumnou stáž v New Yorku na School of Visual Arts.

Inspiračním zdrojem poslední tvorby Alžběty Říhové je architektura a urbanismus 1. poloviny 20. století (národní styl, rondokubismus, obloučkový styl), zejména vizuální jazyk fasádních prvků budov, které byly v rámci historie architektury dosti pejorativně přijímány. Jedná se totiž o období, kdy v architektuře nastupoval funkcionalismus a „ornament byl zločin“. Dekorativní charakter budov byl proto velmi neoblíbený a dodnes se tomuto neobvyklému architektonickému stylu věnovala pouze hrstka teoretiků. Alžběta se tak rozhodla pro jeho „rehabilitaci“ a začala pracovat s dekorativní složkou, která je pro tento styl tak typická.

Na obálkách učebnice Patologie však najdete i výřezy obrazů, které byly inspirovány například renesančními psaníčky nebo krystaly močoviny. Signifikantní pro tyto obrazy je právě práce s fragmentem (ať už architektonickým, nebo amorfním), který autorka podrobuje zkoumáním zrcadlových rovin, barevných spekter, pozitivu-negativu, symetrie-asymetrie. Takto vznikají jakési vzorníky geometrických objektů, které pak autorka skládá v ucelenější soubory, některé zcela abstrahované, některé věrné své předloze.

I když Alžběta Říhová zachovává princip klasického obrazu (tedy plátno natažené na rámu), dále jsou její prostředky vskutku nemalířské. Každému obrazu předchází návrhy šablon, podle kterých jsou z nejrůznějších materiálů řezány dané prvky, které jsou následně broušeny, tmeleny, lepeny, vrstveny plochou na plochu, nebo jsou naopak odebírány z již nanesených struktur. Vedle barev a štětců používá například tmel, sádru, štuk, beton, cement a řadu dalších, spíše stavebních materiálů. Charakteristický pro tuto práci je tedy jakýsi technologický experiment, kdy klasicky pojatou plochu obrazu nahrazuje struktura a více či méně hluboký reliéf.

OSOBNÍ KOMENTÁŘ K UČEBNICI

Patologie je mimo jiné o způsobu čtení a zkoumání barevných stop, struktur a objektů v lidské tkáni, a to je právě ten spojující článek (mimo přátelství) mezi prací Josefa Zámečníka a tvorbou Alžběty Říhové, který dal vzniknout velmi nevšednímu vizuálnímu přebalu učebnic patologie.

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY:

• 2018 The MASS, Berlinskej Model, Praha
• 2016 TAPE TA 2, NF Gallery, Ústí Nad Labem
• 2016 Sousedství, Galerie Pod Lipami, Praha
• 2015 Odkryv, Jekor Gallery, Praha
• 2014 TAPE TA, Berlinskej Model, Praha
• 2011 Situation of, Galerie 207, Praha

SKUPINOVÉ VÝSTAVY:

• 2017 Předpověď objektu, Galerie Makráč, Praha
• 2017 Material 307, DOX, Praha
• 2015 GEO EGO, NTK, Praha
• 2015 GEO EGO, České centrum, Berlín
• 2012 AT: 307 XEAHO XEAEB, Galerie Emila Filly, Ústí Nad Labem
• 2012 Meze, Entrance Gallery, Praha
• 2012 Současná česká malba, NTK, Praha
• 2012 Homo Mathematicus, NTK, Praha
• 2011 2. – Má jich víc, Galerie AVU, Praha
• 2011 Polohy současné abstrakce, GHMP, Praha